Přinášíme Vám článek JUDr. Ing. Jiřího Charváta napsaný pro časopis Hospodářské komory, který je možná poněkud obsáhlejší, ale uveřejnit z něj jen úryvky by nedávalo smysl. Věříme, že vám nabídne podněty k zamyšlení nad otázkami, které se dotýkají podnikání i širší společnosti. Ideální čtení na víkend, až budete mít chvilku klidu, určitě stojí za přečtení.
Pokud jsem použil pro název svého příspěvku toto slovní spojení, považuji za správné, aby nedošlo k různému chápání, obsah obou slov definovat. Definici přebírám ze Všeobecné encyklopedie Diderot, rok vydání 1998.
Agónie je chápána jako stav před smrtí, kdy dochází ke ztrátě vědomí, smyslových funkcí a k selhání základních životních funkcí.
Blud je porucha myšlení, jejíž podstatou je nezvratné přesvědčení neodpovídající skutečnosti, které ovlivňuje chování člověka.
V tomto textu agónií rozumím stav hospodářství, bludem pak uměle vytvářený dojem, že vše je v pořádku.
Proč k popisu naší hospodářské situace používám toto slovní spojení?
České hospodářství je součástí evropského. Je výrazně ovlivňováno jak evropským zákonodárstvím, tak i závaznými ekonomickými pravidly.
Snad jediný faktický rozdíl spočívá v tom, že podíl průmyslové výroby na HDP je v České republice nejvyšší v Evropské Unii a činí asi 32 %. Proto jakákoliv změna v evropském průmyslu se nás dotýká víc než kterékoliv jiné evropské země.
Evropský průmysl výrazně upadá
V roce 2020 byl podíl evropského průmyslu na světovém průmyslové výrobě 25 %. USA měly 26 %, zbývající menší polovinu zbytek světa. V roce 2020 však byl evropský podíl jen 16 %,
Spojené státy svůj podíl udržely. Průmyslová výroba v Evropě za 20 let klesla o třetinu.
Lze to vyjádřit i tak, že zatímco před 20 let vyráběly Evropa a USA přibližně stejně, po roce 2020 dosahuje Evropa už jen 65 % americké výroby.
Pokud země ztratí tak velký objem výroby, mělo by to mít pochopitelně za následek ztrátu pracovních míst. A to i přes stárnutí evropské populace a snižující se počet pracujících na úkor důchodců. Takto vzniklá nezaměstnanost by měla jeden obrovský pozitivní význam – probudila by nás z letargie, z onoho bludu.
Jak to, že k ní nedochází?
Evropské státy vytvářejí uměle dojem, že se nic neděje. A to dvojím způsobem:
Na vysokých školách studuje extrémně vysoký počet studentů. Jedná se o víc než 20 % populace, přitom IQ předpoklady pro úspěšné zvládnutí vysoké školy má asi 10 % populace. Z toho jasně vyplývá, že polovina absolventů VŠ by ji nikdy absolvovat neměla. Tím stát vytváří jakousi intelektuální pseudoelitu, která velmi obtížně nachází uplatnění v soukromém sektoru a musí být konec konců zaměstnána u státu nebo různých nic nevytvářejících neziskových organizací. Tito absolventi tedy ze svých příjmů nejen že neodvádí žádné skutečné odvody na sociální a zdravotní pojištění a daně, ale naopak je spotřebovávají.
Nutností zaměstnat těchto 10 % populace vznikají obrovské požadavky na výdaje veřejného sektoru. Opět číslo: podíl USA na světových výdajích veřejného sektoru v roce 2000 byl 24 % (tedy nižší, než podíl na průmyslové výrobě). Přitom Evropa už v roce 2020 na svůj veřejný sektor vyplácela 30 % světových výdajů. Snížení evropské průmyslové produkce do roku 2020 tuto disproporci významně prohloubilo.
Jednoduchý závěr: za posledních 20 let vytváříme o 1/3 méně, ale spotřebováváme více.
Tento závěr je společný snad pro všechny evropské země.
Největším problémem státu je státní dluh, největším problémem firem pak akutní nedostatek pracovníků a nízká produktivita.
Státní dluh v České republice je ve výši asi 3,3 bilionu Kč, což je 42 % hrubého domácího produktu. Už dlužíme téměř polovinu toho, co za rok vytvoříme. Deficit se každý rok zvyšuje. Státní dluhopisy jsou úročeny už 4 %. Pokud se něco dramaticky nezmění, neexistuje šance dluh ne splatit, ale ani splácet (snižovat).
Stát se musí odhodlat ke snížení nákladů na veřejnou správu a snížení počtu vysokých nenáročných vysokých škol. Tím se sníží počet občanů - zaměstnanců, kteří spotřebovávají a zvýší počet těch, kteří přispívají. Tento krok by vyřešil i největší problém firem – nedostatek pracovníků.
Uvedu náš příklad: v 7 společnostech v ČR, na Slovensku a Německu zaměstnáváme ryze ve strojírenství 1.100 zaměstnanců. Nejmenší problém je v Německu. Ve všech ostatních firmách potřebujeme asi 10 % lidí do výroby. V každém podniku je to mezi 5 – 10 lidmi. Není to nijak astronomické číslo, ale je to neřešitelné.
Tento nedostatek lidí způsobuje, že nemůžete nabírat nové zakázky. Objem výroby není možno zvýšit. Ceny stagnují (při poklesu výroby každý konkurent drží zakázky zuby nehty) a osobní náklady rostou za poslední 2 roky o 10 % a konzumují čím dál vyšší část hrubé přidané hodnoty. Ubývá zdrojů na investice, akvizice, atd.
Vedle nedostatku pracovní síly je největším problémem českých strojírenských firem naše nízká produktivita. V porovnání se západní Evropou dosahujeme poloviční přidané hodnoty na člověka. Čím je to způsobeno?
Průmyslová výroba v Evropě klesá. Chcete–li novou zakázku musíte ji někomu vzít. Při tom je rozhodující posoudit, ve které zemi tento Váš konkurent vyrábí.
Uvádím tento zkrácený přehled hodinových osobních nákladů v některých zemích, se kterými si konkurujeme:
Německo : 41,30 EUR /hod
Rakousko : 40,90 EUR /hod
Itálie : 29,80 EUR /hod
Česko : 18,00 EUR / hod
Polsko : 14,50 EUR / hod
Rumunsko :11,00 EUR / hod
Bulharsko 9,30 EUR / hod
Při posuzování, o kterou zakázku usilovat, je významné posoudit, kde aktuální výroba probíhá. Musíme získávat zakázky proti těm konkurentům, jejichž výroba je dražší.
Soupeřit s Bulharskem či Tureckem smyslu nedává. Tím ale stále ještě neřeším otázku nízké produktivity našich firem, která je zpravidla jak v obratu, tak přidané hodnotě o něco málo víc než poloviční.
Příčina není v tom, že pracujeme méně nebo pomalu. Myslím si, že naše výroba je málo specializovaná. Vyrostli jsme na malém trhu, naučili jsme se vyrábět široký sortiment výrobků, ale výrobní zajištění této široké škály nám ubírá na produktivitě. Jinými slovy, spotřebováváme příliš mnoho přípravných technologických časů na úkor těch výrobních. To můžeme změnit jen tím, že si ze svého sortimentu definujeme svůj výrobek (kde dosahujeme nejvyšší přidané hodnoty) a tento výrobek budeme intenzivně nabízet a prodávat na co největším trhu.
To je snad základní myšlenka „Bohatství národů“ od Adama Smitha – Specializace je omezena rozsahem trhu. Proto nejbohatší Američan bude bohatší než nejbohatší Němec. Má prostě výrazně větší vlastní trh.
Jak hodnotit úspěšnou českou strojírenskou firmu?
S ohledem na výše uvedené by měla úspěšná česká firma dosahovat zisku EBITDA ve výši počet zaměstnanců vynásobený 12.000 EUR. Tisíc EUR je totiž minimální rozdíl měsíčních osobních nákladů u nás a v zemích, se kterými bychom měli být srovnáváni.
Musíme začít dělat věci jinak. Stát i firmy. Musíme se zbavit nemoci šílenců. Ta spočívá v tom, že dělají věci znovu a znovu stejným způsobem a očekávají jiné výsledky. To není ode mne. To je definice Alberta Einsteina.
Jiří Charvát, 7.9.2025
